Autorka se zamýšlí nad svým dětstvím, vzpomínkami a rodinnými vztahy. Píše o tom, jak každý vnímá svět jinak, o své matce, která jí dávala světlo, i o otcově nepřítomnosti. Zmiňuje kriminální minulost rodiny a pocit, že byla vždy jiná. Text je psán jako nitka myšlenek, které se v hlavě proplétají.
Dokument je osobní výpovědí autorky o jejím dětství, rodině a vnitřním světě. Je určen čtenářům, kteří hledají upřímné zamyšlení nad tím, jak nás formují vzpomínky a vztahy.
V úvodu autorka přirovnává svou knihu k nitce, která se proplétá hlavou. Píše o tom, že každý vidí svět jinýma očima a že tato kniha není pokusem svět vysvětlit, ale prostorem pro myšlenky, které se nevejdou do její hudby.
Dále se věnuje vzpomínkám na dětství, které jsou často rozmazané nebo chybí. Přemýšlí, zda je zapomínání obranným mechanismem mysli. Popisuje, že její dětství nebylo idylické, ale že v něm byly i světlé chvíle, za které vděčí své matce.
Autorka reflektuje svou roli černé ovce v rodině, kde se o problémech nemluvilo. Zmiňuje kriminální minulost rodiny a to, že se naučila spoléhat sama na sebe. Věnuje se také absenci otce a tomu, jak tato nepřítomnost ovlivnila její život.
Text končí úvahou o tom, že jako dítě utíkala sama, nikdo ji nezvedl, když spadla, a nikdo ji nebral vážně. Celý dokument je psán jako nitka myšlenek, které se v hlavě proplétají.